Noc

Dívám se do nebe,
jakoby beránka mučili.
Myslím jen na tebe,
řekni mi: kde jsme to skončili?  

Tiše se rozhlížím,
do té černé dálky.
Vzpomínky projíždím,
vidím...
...zranění a bolesti bez války. 

Tiše se rozhlížím,
do té dálky černé.
K tobě se přiblížím,
vím...
...však zapomenout nejde.  

Možná to tak mělo být.
Možná osud je to jen.
Nechat tě už navždy jít.
Kéž by to byl jen zlý sen.

Když promítám si v hlavě všechny ty společné dny. Všechno to, co jsme spolu prožili. Je toho přes příliš aby šlo zapomenout. Celé ty dny, měsíce, roky, vědět, že k někomu patříte a teď se probouzet i usínat sám. Mobil leží na stole. Každou chvíli se na něj dívat, jestli náhodou nedošla zpráva. Neustále se mu dívat na profil. Prohlížet fotky. Listuji pamětí a myšlenkami. Už to trvá 4týdny. Nevím co bude dál. Vím. Sejde z očí, sejde z mysli. Ale co když nechci aby sešlo. Je to tolik těžké. Jsem nerozvážná. Chci už být pryč. Vím. Tam to nebude o nic lehčí. Pokaždé co přijde noc a ty krásné západy slunce, budu zase sama chodit po břehu a dívat se do dálky. Vítr mi povane ve vlasech a já budu mít v očích jen jeho. Ta dálka co mě od něj bude oddělovat bude snad ještě horší, než kdybych věděla, že je za rohem. A já se budu jen sebe samé ptát proč. Člověk si asi nevybere. Ostatně. Co je lepší? Sdílet s někým lásku a následně být zklamán, nebo být sám a užívat si života? Těžko se o tom rozhoduje. Když zapracuje chemie, nemůžete si vybírat zda-li chcete nebo ne. Ono to půjde a samo. A jak tedy poručit srdci NE?!  Když víte, že po tom rozptýlení a krásném začátku přijde opět to tolik známé zklamání. A proto. Raději se podílet o intimní okamžiky s někým ke komu nesdílíte žádné city? Nebo sdílet city a následovně být zklamán? Avšak bez citů je to poloprázdné. Nenaplněné. Jakoby si to člověk nemohl ani užít, protože je to jenom na půl. Takové umělé. Vaše tělo je přítomné, ale vaše srdce nikoli. Je smutné když k tomu co vás nejvíce zklamal i přes to všechno dokážete cítit to, co on už k vám přestal cítit dávno. Místo pochopení, že je konec a zapomenutí, se snažíte zapomenout na to, že konec kdy nastal a snažíte se pochopit proč. Hledáte příčinu a následně se pokoušíte o její nápravu. Stop! Takhle by to přeci být nemělo. Ale vysvětlete to sobě samému. Tomu zrazenému. Tomu, který tolik miluje. Vám.

A tak tiše pláču dál. 

Plánovaný GIGA trénink Pájuše

Tak už tomu budou přesně tři týdny co se snažím jíst alespoň z části zdravě.

Ke snídani vždy müslli s ovocem (nejčastěji jahody) a bílý jogurt, k tomu zelený čaj bez cukru na pročištění těla, ke svačině nějaký to ovoce, oběd pokaždé něco a večeři vždy něco se zeleninou, nejlépe zeleninový salát se sýrem.

Pitný režim jsem si nahradila pouze čistou vodou a čaji.

Do toho jsem začala tak nějak 3x do týdne aby se neřeklo cvičit a od 1.května do 31.května pojedu GIGA trénink Pájuše hlavně na břicho, zadek a trochu i ruce a ramena... třeba mě mé amatérské cvičení doma na karimatce přivede k ovoci. Každopádně tyhle ty tři odfláknutý týdny byly jen na zahřátí a teď už opravdu začne denní cvičení ať mám 1.června co vystavovat v těch plavkách :)

Moje standartní váha před řeckem 2011 byla 50kg. 

první den příletu, červen 2011

Po řecku byla 62kg.

srpen 2011

prosinec 2011

A dnes jsem se vyfotila a už mám zase váhu 53kg.

Na jednu stranu. Ano. Mrzí mě to. Konečně jsem byla holka krev a mlíko, měla jsem větší prsa a celkově jsem byla taková víc na obejmutí. Ale popravdě. Zadek a stehna... ty jsem dlouho oplakávala, jak jsem se nemohla vejít po měsíci v řecku do mých věcí, jak mi narostla pneumatika i pod prsama. Necítila jsem se v tom dobře. Ale oblečená jsem byla konečně kus baby s pořádným zadkem, rifle na mě byly konečně obtáhlý, měla jsem konečně větší výstřih, baculatější tváře, i zaoblenější kotníky a ruce - to co jsem si vždy přála. Ale jojo efekt je jojo efekt, a tak rychle jak jsem v řecku přibrala jsem v česku zase shodila. Každopádně tento měsíc květen, chci opravu maximálně zacvičit a zpevnit jak zadek tak hlavně břicho a ještě shodit ty boky... v řecku se těším až zase přiberu, ale budu si to kontrolovat a pravidelně cvičit a snad teda přiberu kam chci a zbytek bude pořád pevnej... no uvidíme.

29.4.2012

Jarní myšlenka

Tak mě tak napadlo. Nač zaneprázdňovat zeď na fb zbytečnými příspěvky o tom jak mi je, jak se cítím, kde zrovna jsem a co zrovna dělám. Místo přecpané zdi a pravidelných příspěvků tam, jsem se rozhodla, že začnu blogovat o svém životě zde.

Navíc. Není tomu ani tři týdny, co jsme se s přítelem po třech letech rozešli a já z toho nejsem a ještě hodně dlouho nebudu dobrá a tak by bylo na čase začít od znovu. Se vším. A co víc. Prvního června v den mých 19.tých narozenin odlétám na pět měsíců směr krásné místo, kde jsem už minulý rok strávila 4dlouhé měsíce. Malebné a slunné místečko zvané Rodos. Takže o to víc, proč začít od znovu. Chce to změnu. A velikou. Po Rodose pokud vyjde vše jak si představuji mám další plány a sny... snad se zadaří a můj život se bude ubírat lepším směrem.

Teď jen udělat maturitu a potom mi nic už nebude bránit v rozletu.