14. srpna 2012

Nebezpečná krása.

Věříte. Žijete. Okamžikem. Přítomností. Jste tím posedlí. Tak, jako upír krví. Naplnění. Tak, jako oceán vodou. Ta touha to/ho vlastnit. Obklopovat se jeho přítomností. Vůní. Teplem. Okolní svět vás nezajímá. Jste jen vy a on. Tolik si podobní a přitom tolik odlišní. Vzdálení. Dva lidé. Cizinci stojící na odlišných pólech, které se tolik přitahují. Čím dál jste od sebe, tím větší touha být tomu druhému na blízku. Jen se zakousnout a nasávat té nikdy nepomíjivé drogy. Nepomíjivé. Ano. Nicméně jen do toho oné ho okamžiku, kdy to vše pomine.  Nepomíjívé/pomine. Tak jako slunce jednou vyhasne. Jako voda jednou vyschne. Jako se člověk promění v prach. Tak nepomíjivé pomine.

Nejstarší ze všech. Byl tu. Je. Bude. Nesmrtelný. Mocný. Pomíjivý.

Lék. Na bolest. Slzy. Rány. Byl tu ze všech jako první a bude i po nás. Doktor. Léčitel. Zahojí vše. Jen ho musíte nechat pracovat. Plynout. Někdy stačí chvilinka. Jindy je to celá věčnost. Ale zahojí. Pomůže. Od té vší bolesti. Úzkosti. Prohry. Ztráty. Je to bůh. Bůh věčnosti. Bůh klidu, který nám jednou všem dopřeje. Dává. Bere. Dává a zase bere. Nekonečný koloběh tolik začarovaného neznáma, který nemá zadní vrátka. Čas. 

"Proto...

...čekám. "

Až nepomíjivé pomine a já se budu moci znovu zhluboka nadechnout a jít. 

9. srpna 2012

Boooring.... čekání v Bratislavě na nádraží.

Io voglio solo uno. Dormire. Niente piu. Pregooooo....