28. října 2012

Behind the dark night.

Kdybych si mohla něco přát, něco, co by mě udělalo šťastnou a samo sebou, bylo by to piáno.

Nástroj.

Nástroj, který by dokázal po pohlazení rozplakat. Vykouzlit úsměv. Nástroj tak mocný, že se Vám pomocí jeho doteku roztluče srdce. Přes záda Vám přeletí mrazivý závan větru a oči se zakalí slzami. Nekonečné možnosti pro Vaši fantazii. Pro vyjádření sebe samotného.

Zavřít oči, otevřít mysl a pomalu nahlížet do našeho nitra. Do naší duše. Naslouchat. Kam se vydat. Po jaké cestě jít. Kde se zastavit a nebo naopak rozběhnout a skočit po tom, po čem tolik toužíme.

Kde jsou vlastně hranice? A byly někdy vůbec nějaké?

Není snad lepšího nástroje, který dokáže ostatním otevřít bránu do vašeho nitra a nechat se vést po vaší životní cestě. A vy můžete jen tiše naslouchat a vydat se na tu cestu s ním.

Společně....