Na skok v Česku.

Těsně před závěrečnou zkouškou z autoškoly. 

Tulipány miluji. Možná i pro to, byl první článek na tomto blogu s tulipány :) 

Nové zítřky na obzoru.

Dlouho jsem tu nebyla. Dlouho jsem tu nic nepřidala. Tak nějak z lenosti. Tak nějak, protože jsem neměla přístup na internet. Tak nějak jsem zapomněla... 

Odehrálo se toho spoustu. Nevím ani kde začít, nebo spíše, jestli má vůbec smysl to rozebírat. Hodně se toho změnilo, odehrálo. Mám jiné plány, cíle... jsem v jiném světě. 

Od června roku 2012 bydlím na Sardínii. Je to překrásný ostrov, ale zažila jsem tam své. Nejednou jsem si na vlastní kůži vyzkoušela pořekadlo: "chybami se člověk učí" nebo spíše "život tě naučí". I co to je, ocitnout se během jednoho malého okamžiku bez střechy nad hlavou. Za to na druhou stranu, jsem se dostala na taková místa, poznala takové osobnosti a lidi, o kterých se jiným může jen zdát. Mezi mé největší sny patřilo vidět na vlastní oči delfíny a řeknu Vám, nebylo nikdy nic krásnějšího, jak ten den na člunu, uprostřed moře a jak okolo nás skákal jeden delfín za druhým. Splnila jsem si svůj sen, který jsem ani nevěděla, že si jednou vyzkouším: hoďte mě do cizí země, kde nebudu rozumět NIKOMU ani jedno jediné slovo a ono mě to naučí. A ano. Netušila jsem to. Jela jsem na Sardínii mluvit anglicky.. ovšem hned první den mě přesvědčil o tom, že angličtina je možná poslední jazyk, kterým se tam mluví. A tak jsem se v tom musela pořádně vykoupat, než jsem si mohla dojít do obchodu koupit alespoň ovoce abych neumřela hlady. Dnes to bude přesně 10 měsíců co se tam denně pohybuji a už se krásně domluvím. Nerozumím sice všemu a když mluvím, tak mají lidé pořád co dělat, aby mě někdy pochopili, ale naučilo mě to své. Italština je opravdu krásná řeč a mnohem líp se "slyší" než angličtina. Dívat se na anglický film bez alespoň anglických titulek, je pro mě dost těžké... strašně spoustu slov polykají a špatně jim rozumím. Ale na italskou televizi koukám denně a je to o dost snadnější, protože mají krásně tvrdý přízvuk, který jde slyšet. Je spousta věcí, kterých lituji..., ale prvně vysněný Rodos na druhou, kam jsem se chtěla po maturitě vydat, nevyšel a já jsem momentálně ráda, že jsem dala možnost i jiné země a poznala tak kulturu a jazyk jinde. 

Co si budeme ale povídat. Moře na Rodose se mi líbilo více. Pokud teda nebudu počítat překrásné místo na Sardínii zvané Stintino. To je bezpochybně to nejkrásnější moře, co jsem kdy viděla. Přesto mám Sardínii spojenou i s mnoha nepříjemnými událostmi.  Od špatných zkušeností, nesprávných lidí, několikáté stěhování, ukončení vztahu s kamarádkou, vykradení bytu až po několikátou změnu práce. Přesto mi to dalo mnohé. Ty zkušenosti si NIKDE nekoupíte. Ten jazyk... přízvuk... to Vás ve škole taky nenaučí... Poznala jsem výjimečného člověka, který mi ze dne na den změnil život. 

Momentálně tam bydlím sama. 

Dojela jsem do ČR 4.3. udělat si řidičák, bez kterého se tam moc nehnu a hurá 4.4. již znovu odlítám se splněným snem, že si konečně budu moci sednout za volant sama a být tak nezávislá. 

Myslím, že největší podíl na změnu mého života... kam se ubírá.. jakým směrem se vydal.. má den, kdy jedna kamarádka na facebooku sdílela dokumentární video THE SECRET. Bylo to těsně před odletem na Rodos 2011. A já se vydala na cestu za tajemstvím. Již dva roky plně věřím v pozitivní energii... v sílu myšlenek. "Představte si, že už to máte, ať je to věc, peníze, láska, zdraví. Máte to. Užíváte si toho." tak jednoduchá je vizualizace. A já se po této cestě vydala a musím říct, "Páni!!! ". Ono to funguje. Je spousta věcí, který si z celého srdce přejete. A pak...., jediný malý krůček zpět a Vám se zboří veškeré naděje. A přestanete tomu věřit. Jste zklamaní. A v takových chvílích je těžké myslet pozitivně. A mnozí to vzdají. Ale i to, jsem se naučila. A vím, že vše zlé je opravdu k něčemu dobré a vždy, když mi něco nevyjde jak si přeji, vždy se mi dřív nebo později otevřou dveře za mnohem něčím lepším, než bylo to původní přání. A pak se jen pousměji a řeknu si: "já to věděla". A ten hřejivý pocit co v tu chvíli vždy pocítím, utře veškeré slzy a zklamání, které přišlo s prvním neúspěchem. Můžete mít opravdu vše. Můžete opravdu být čím chcete. Mít koho chcete. Víra, úsilí a čas už Vám ukáže kudy se vydat. To co pro mě bylo nereálné před dvěma lety, je dnes na mém denním rozvrhu. A jak je to možné? Věřila jsem. A věřím stále! A nejdál to opravdu dotáhnou jen ti nejvytrvalejší, co budou svými sny žít. Ať už je to sebevíc nereálné nebo sebe větší blbost, za kterou se Vám cizí jen vysmějí... tak právě Vy, to dotáhnete až k Vašemu cíli! 

Moje životní motto je jednoznačně L´importante è credere! aneb DŮLEŽITÉ JE VĚŘIT!

I přesto, že bych na tohle téma mohla psát hodiny a hodiny, sepsat klidně celou knihu, tak je jen na každém z nás, jak se k tomu postaví. A proto je to vše, co bych k tomu mohla dodat já. 

Je neskutečné jak Vás život může z jednoho dne navézt úplně na jinou cestu. K jinému životnímu cíli. Jak Vás dokáže změnit. Vaši osobnost. Vás, sebe samého uprostřed vašeho nitra. A je to krásný pocit, vědět, že se na svět díváte jinýma očima. Jste někdo jiný. Jako znovuzrozený. S nekonečnými možnostmi.

Vždy se pousměji, když si vzpomenu, že od narození jsem každé prázdniny trávila s rodinou ve Žďáru nad Sázavou. Nikdy jsem nebyla u moře. V 16ti letech mi rodiče zaplatili výlet do Paříže. Bylo to překrásné. Moje první vkročení za hranice do neznáma. A potom? Jednoho dne? Od mých 18ti let se mi opravdu život změnil vzhůru nohama o 360°. Budou to necelé dva roky a já už mám nalítáno přes 20tisíc kilometrů. Na letišti jsem pomalu už jako doma. Je to neuvěřitelné. Do 18ti jsem nemohla ani na blbou diskotéku s kamarády a po Rodose? Myslím, že díky BAR STREET mám napařeno více jak všichni mí kamarádi, kteří na diskotékách vysedávají od 14ti. A to nepočítám párty na Sardínii. Ale kdo nezažil, neuvěří. :) A nikdy mi nikdo nevezme ty vzpomínky, který se mi připomenou při pohledu na fotky. Je to jedinečné. To si prostě za peníze nikdy nekoupíte. Mají totiž nevyčíslitelnou cenu.