Někdy si člověk radost prostě udělat musí ♥

U této překrásné kabelky jsem stála přesně půl hodiny a rozhodovala jsem se, jestli si ji mohu dovolit, nebo ne. Nakonec zvítězilo mé já a je moje kráska moje kožená :)

Rok v nákupech :)

Můj rok gurmána ve fotografiích.

Protože jsem tady strašně dlouho nebyla a za tu dobu se stala spousta věcí, pokusím se Vám, některé mé kroky v posledním roce přiblížit alespoň v obrázcích. Nyní můžete nahlídnout pod pokličku mého cestovatelského života za poslední rok :) 

Ani HUMR nechyběl! :) 

A tak mě napadl citát.

"Někdy trvá celý život, abychom jim vlastně porozuměli."

Blíženci... jedno tělo, jedno srdce, jedna duše, ale spousta odlišných tváří.

One dark day with the webcam.

Trochu pochmurné nálady...

Je už tomu opravdu dávno, co jsem naposledy usedla ke klávesnici, nechala se unést myslí a vypovídala jsem se. Lépěji řečeno, vypsala. Miluji psaní. Miluji TO, když můžete sdělit světu vše co chcete, v jaké formě jen chcete aniž by Vám do toho někdo zasáhl či Vás přerušil. Můžete přemýšlet o čem psát a v jaké formě to napsat. Máte na to času kolik jen potřebujete. Můžete se nad vším zamyslet a vydat tak ze sebe maximum. Bez omezení. Bez cenzury.
Chybí mi spousta věcí. Lidí. Chybí mi mé vlastní já. Ztrácím se v tom velikém světě. Přestávám se ovládat a dělám a přemýšlím o věcech, které bych si nikdy v životě nepomyslela, že udělám, nebo že budu jen schopná si je nechat procházet hlavou. Je mi do pláče. Dívám se na sebe do zrcadla a říkám si, kam jsem se to jen poděla. Kde je moje úcta. Kde je moje hrdost. Kde jsem nechala své JÁ. Své čisté, nevinné, jemné a tolik citlivé JÁ.
Jen pouhé pomyšlení a do očí se mi vrhají nekontrolovaně slzy. Chci upadnout k zemi, schoulit se do kouta a brečet tak dlouho, dokud se neproberu z toho všeho, čím je zamořená moje hlava. Chci křičet, křičet, křičet. Stydím se sama za sebe. Stydím se už jen za ty pouhé myšlenky, že jim dovolím proplouvat mojí hlavou. A přitom... mohlo tomu být vše jinak.
Ne vždy nám dá život to, co si zhluboka a nejvíce z celého srdce přejeme. A potom je těžké vydat se tou správnou cestou a nevrhnout se do pekla. Je to pokušení. Ale znehodnocení sebe samotného.